Kde bydlet v Dublinu, aneb hledání ubytování bez bariér

Věděla jsem, že nebude jednoduché hledat bezbariérové ubytování, ale že to bude tak těžké jsem netušila…

V době, kdy  jsem pořizovala letenky jsem si myslela, že mám ubytování jisté. Přes mobilní aplikaci Couchsurfing jsem počátkem ledna našla rodinu, která má plně bezbariérové bydlení.  Rozhodla jsem se tedy připravovat na tu veselejší část – příprava na balení zavazadel a začala se zase soustředit na školu, abych mohla jít v květnu na zkoušky v předtermínech a odletet tak v klidu a pohodě. Nutno podotknout, že ubytování je bezbariérové, protože v rodině žije človíček s podobným postižením jako já. Paní si mě na Couchsurfingu vybrala a poskytla mi ubytování a v žádném případě nechtěla slyšet o penězích za pronájem pokoje. “Můj syn je také na vozíku a já přece od tebe nebudu chtít zaplatit za ubytování”, byla její slova.

Začátkem března mi psala paní z hostitelské rodiny – píšeme si jednou týdně – a hluboce se mi omlouvala a sdělila mi, že mě nebude moci ubytovat, protože mají v rodině velmi vážné zdravotní problémy…

Takže hledání začalo nanovo a s větší vervou, protože už mám letenky a v žádném případě to nehodlám vzdát.

Začalo hledání nanovo. Znovu jsem prohledávala Couchsurfing, dále pak portály Spotahome, Roommate a Homestay. Přidala jsem se i do pár skupin na Facebooku.

Na těchto portálech jsem pár pokojů našla, ale vždy to mělo několik zásadních “háčků”:

  1. pokud to bylo v centru, tak jsem se pod 30 000 Kč za ubytování nedostala -> musím ubytovat sebe a moji kamradku, která jede se mnou
  2. pokud to bylo pod 15 000 Kč bylo to autobusem od 30 min do 2 hodin od centra -> půl hodinky by nám nevadilo ale 2 hodiny… to už je moc
  3. největším problémem však byla právě bezbariérovost. Dokonce jsme si s kamarádkou uvažovaly, že pár chudků jak se říká “dáme” ale upřímě pokud si mám vybrat mezi 11 schody či 14, tak to už raději hledáte dál.

Protože mám ráda cestování, tak ráda čtu i cestovatelské weby. A minulý týden jsem našla článek “7 nejlepších věcí, které podniknout v Dublinu” od webu Loudavým krokem. Nakonec jsem se odvážila a těmto blogerům se napsala, jetli nevědí o nějakém ubytování.

Doporučili mi 2 skupiny a v jedné z nich se mi hned ten večer ozvala paní Hanka, která žije v Irsku již 12 let a rozhodla se mi pomoc. řekla mi o jednom človíčkovi, panu Gordonovi, který je taky na vozíčku a do 3 dnů mi našli bydleníčko, které je plně bezbariérové, ale také v mé cenové relaci. Nejená se o hostitelskou rodinu, ale přímo o ubytování pro vozíčkáře. V pokojích naleznete elektricky polohovací postele a v oběktu je bezbariérová koupelna s madly a kuchyňka. Bydlení patří organizaci Muscular dystrophy Ireland -> Fotky pokojíků

Nyní jsem organizaci nappsala e-mail a doufám, že už to klapne!

 

Tímto bych chtěla poděkovat Loudáčkům z webu Loudavým krokem a Hance a Gordonovi z Irska

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *