Květnová sobota s koňmi

Dnes jsem krásný jarní den a já jela s mamkou po dlouhé době ke koním – konečně! Vím jsem jako malá holka, ale nemohu si pomoct.

Na Ranch Srbsko (leží ve Českém ráji) ježdím už druhým rokem kvůli koním. Našla jsem je na internetu a v létě 2014 jsem tam jela s mojí babičkou na dovolenou. Jde o malý rodinný ranch a farma hospodařící podle zásad permakulturního hospodaření (více o permakultuře můžete objevit zde). Majitelé jsou moc milí lidé. Od té doby se snažím tam jezdit jednou za 14 dní, abych si zajezdila na koni. Jízdy probíhají v naprostém klidu a pohodě, což je velmi důležité.

Pro mnoho lidí je jízda na koni třeba jen druh relaxace či zábava (na internetu je jízda na koni zahrnována do agroturistiky), pro mě to je  zábava, relaxace, ale hlavně rehabilitace – ta se nazývá hipoterapie (léčba pomocí koně).

V České republice existuje několik stájí, které se věnují hipoterapii profesionálně. Do jejich týmu patří terapeuti a tzv. vodiči (ošetřovatel koní). Podle mě, ale mají hned několik nevýhod:

– hipoterapii vám musí předepsat lékař – jinak vás do takového centra nevezmou (opovažte se říct, že trpíte alegií )

– to, že vám ji předepíše váš odborný lékař ještě nic neznaméná – když terapeut centra řekne, že nejste vhodný pro terapii -> máte smůlu

– jste plnoletí -> máte smůlu – centrum je určeno pouze hadicapovaným dětem (ale to se jedná o všeobecný problém – o tom třeba jindy )

– není hrazeno ze zdravotního pojištění – takže za cvičební jednotku (15 – 30 min) zaplatíte 330 Kč.

Nechci házet všechna tato centra do jednoho pytle, mnoho lidem stoprocentně pomohla, ale mám špatné zkušenosti.

Kobylka, na které jezdím, je anglický plnokrevník jménem Margita. Pokud s ní člověk jde na vyjížďku zkouší, co jezdec vydží, ale v kruhovce (kruhová ohrada) je jako beránek. Majitel mi vyprávěl, že si jednou Margitka vzpomněla na svá závodní léta, kdy běhala steaplechase a dala si s ním jeden takový závod (to se stalo ale jen jednou).

Osedlání (připravení) Margity obnáší položit na ni jezdeckou deku (čím větší, tím lepší – používám westernovou) a voltižní madla (používají se při voltiži) a na madlech mám připevněné třmenové řemínky a na nich třmeny (ty se při hypoterapii nepoužívají, ale mě to tak vyhovuje). Žádné sedlo – omezil by se tak kontakt mezi mnou a kobylkou a účinek by se nedostavil.

Mám Dětskou mozkovou obrnu (DMO) a ježdění na Margitce mi pomáhá uvolnit křeče (spasmy), prokrvit končetiny a díky pohybům koňské pánve (tedy zadních nohou) se moje tělo “učí” správné pohybové vzorce – mimochodem i vzorec chůze. Jsem na elekrickém vozíku a vrámci rehabilitace jsem schopná udělat jen pár kroků s pomocí chodítka a cizí pomoci a po (třeba i jenom jednom) ježdění najednou mé tělo ví, jak má dělat jednotlivé pohyby o něco lépe (vydrží mi to tak maximálně týden)..

Říká se, že koně vycítí náladu a fyzické možnosti jezdce. Je to pravda. Když jste neklidní, kůň to vycítí a nespolupracuje. S Margitkou to mám stejně. Jedu si v kruhovce (majitel kobylku vodí) a místo abych seděla uprostřed kloužu na levou stranu – a Margitka? Zpomalí či úplně zastaví a počká až se “uráčím” srovnat (nikdo jí k tomu žádný povel nedává). To samé se děje, když mám křeče v rukou, nebo nohou – Margitka zastaví a počká, až se uvolním. Dnes například říkám majiteli: “Dáme poslední dvě kolečka. Potom jme si o něčem povídali a já najednou koukám Margita udělala se mnou přesně dvě kolečka a zastavila u východu z kruhovky! Nevím, ale myslím si, že to nebyla náhoda.

 Margitka