Vítejte v Mém koutku,

je plný historie, knížek, mé oblíbené hudby, ručních prací a snů, které se snažím pomalu, ale jistě plnit.

Překladač / Translator

Přihlaš se k odběru

Čtenářská výzva

2020 Reading Challenge

2020 Reading Challenge
Jana has read 0 books toward her goal of 20 books.
hide

Rubrika: Ze života

Srpnové výročí

Ano, vím, že už je září, ale přesto bych se ráda vrátila k srpnu. Přiznám se, že jsem velmi dlouho přemýšlela, zda vydat zrovna tento článek. Pootvírám totiž pomyslná dvířka do svého soukromí…

(Pokračování textu…)

Fotokniha od Saal-digital – Vzpomínka na Irsko

Zdravím,

dnes bych se zde v článku věnovala tomu jak si uchovat fotografie i mimo počítač. Nebudu lhát, už bezmála rok přemýšlím, kde a jakým způsobem nechám udělat fotky, které mám v notebooku a na flash disku.

Protože se už nejaký čas zajímám o focení, (zatím) na amaterské úrovni, a začínám na sociálních sítích sdílet i své vlastní fotky, občas na mě zacílí i reklamy z Facebooku či Instagramu. Zaujala mě nabídka fotoknihy od společnosti Saal-digital

(Pokračování textu…)

I malá změna je změnou

Obecně nemám ráda změny ve svém životě, ale nějakou dobu cítím, že změnit nějaké svoje návyky není špatný nápad. Vím, že se za posledních pár měsíců hodně mluví a píše o recyklaci a tzv. zero waste, neboli nulovém odpadu. Proto jsem také dlouho odolávala sepsat tento článek, protože jich je na netu hrozně moc. Rozhodně nechci, aby můj článek působil jako návod – sama teprve zjišťuji co a jak. Mezi moje nejoblíbenější blogy zabývající se tímto tématem jsou Dva zelenáči a U Barči doma.

(Pokračování textu…)

Nejoblíbenější pohádka

Máme tu 2. svátek vánoční, všichni si užíváme dárečky, dobré jídlo, pohodu a také pohádky. 🙂

A právě pohádek se týká moje anketa. Jaká je vaše nejoblíbenější pohádka? Vyberte si z možností tu vaší Nej.

číst dál

Velké stěhování!

Zdravím,

vítejte namých stránkách. Jsem človíček, co bloguje už skoro 3 roky. Dlouho jsem hledala místo, kde blogovat, až jsem došla sem.

 

Postupně celý svůj původní blog, naleznete zde, a všechny mé články přesunu na tento web.

 

pexels-photo-460621.jpeg

Sen skutečností? Uvidí se

Studium historie, je sice náročné, ale velmi mě naplňuje. Někdy mám sice školu do 19:30h., ale nevadí mi to. Někdo má na nočním stolku romány, nebo sci-fi, já tam mám Kosmovu kroniku, Kristiánovu legendu či životopis Jana Husa.

Už několikrát se mi povedlo psát seminární práci, která se více či méně týkala keltské kultury a Irska. Spojila jsem příjemné s užitečným. V prvním semestru to byla práce na téma “Svátek zesnulých v Česku, USA a Irsku” a v tomto semestu projekt “Irská tradiční hudba” a seminární práce týkající se irského národního děditství “Book of Kells” (Kniha z Kellsu). Při vybírání tématu jsem se vždy obávala, že mi vyučující řekne, že jsem

si zvolila špatné téma a mám si zvolit jiné – nikdy se tak nestalo a já se schutí mohla pustit do práce. (Pokračování textu…)

Nový člen naší rodiny

Jsou to už 3 roky co jsme bez pejska. Žil s námi 15 let (se mnou a babičkou). 🙂 Byl to kříženeček Králičího jezevčíka a čivavy, Jmenoval se Baby. 🙂

Baby

Baby 2

Jednou za čas jsem na internetu hledala inzeráty štěňátek, protože jsme s babičkou uvažovaly o novém kamarádovi. Ve čtvrtek jsem našla inzerát. Paní nabízela k odběru 3 štěňátka. My jsme se s babi jednoho z nich vybraly hned jsem ho u paní telefonicky zamluvily.

V pátek jsme zařídili vše potřebné – návšťeva zverimexu (vodítko, obojek, granule a pelíšek).

A včera jsme si pro něj jely. 🙂 Cesta do Ústí nad Labem trvala 2,5 h. tam a 2,5 h. zpátky. Bylo to náročné hlavně proto, že bylo vedro. 😛

Paní chovatelka nás přivítala, usadila na zahrádce a vypustila smečku čivavek. V náručí pak přinesla toho našeho a položila mi ho do klína:

Poppy

jmenuje se Poppy a jsou mu 2 měsíce. Je to pejsek plemene čivavy. 🙂 Paní chovatelka mi řekla vše potřebné o mrňouskovi (veterinární ošetření, základní návyky, …), předala mi očkovací průkaz a granulky, dobrotky a hračky pro Poppyho. Rozloučily jsme se a vydaly se zpět domů. 🙂

Domů jsme dorazily pozdě odpoledne a všichni jsme odpali únavou.

Poppy 2

Květnová sobota s koňmi

Dnes jsem krásný jarní den a já jela s mamkou po dlouhé době ke koním – konečně! Vím jsem jako malá holka, ale nemohu si pomoct. 🙂

Na Ranch Srbsko (leží ve Českém ráji) ježdím už druhým rokem kvůli koním. Našla jsem je na internetu a v létě 2014 jsem tam jela s mojí babičkou na dovolenou. Jde o malý rodinný ranch a farma hospodařící podle zásad permakulturního hospodaření (více o permakultuře můžete objevit zde). Majitelé jsou moc milí lidé. Od té doby se snažím tam jezdit jednou za 14 dní, abych si zajezdila na koni. Jízdy probíhají v naprostém klidu a pohodě, což je velmi důležité.

Pro mnoho lidí je jízda na koni třeba jen druh relaxace či zábava (na internetu je jízda na koni zahrnována do agroturistiky), pro mě to je  zábava, relaxace, ale hlavně rehabilitace – ta se nazývá hipoterapie (léčba pomocí koně).

V České republice existuje několik stájí, které se věnují hipoterapii profesionálně. Do jejich týmu patří terapeuti a tzv. vodiči (ošetřovatel koní). Podle mě, ale mají hned několik nevýhod:

– hipoterapii vám musí předepsat lékař – jinak vás do takového centra nevezmou (opovažte se říct, že trpíte alegií 😀 )

– to, že vám ji předepíše váš odborný lékař ještě nic neznaméná – když terapeut centra řekne, že nejste vhodný pro terapii -> máte smůlu 😛

– jste plnoletí -> máte smůlu – centrum je určeno pouze hadicapovaným dětem (ale to se jedná o všeobecný problém – o tom třeba jindy 🙂 )

– není hrazeno ze zdravotního pojištění – takže za cvičební jednotku (15 – 30 min) zaplatíte 330 Kč.

Nechci házet všechna tato centra do jednoho pytle, mnoho lidem stoprocentně pomohla, ale mám špatné zkušenosti.

Kobylka, na které jezdím, je anglický plnokrevník jménem Margita. Pokud s ní člověk jde na vyjížďku zkouší, co jezdec vydží, ale v kruhovce (kruhová ohrada) je jako beránek. Majitel mi vyprávěl, že si jednou Margitka vzpomněla na svá závodní léta, kdy běhala steaplechase a dala si s ním jeden takový závod 😀 (to se stalo ale jen jednou).

Osedlání (připravení) Margity obnáší položit na ni jezdeckou deku (čím větší, tím lepší – používám westernovou) a voltižní madla (používají se při voltiži) a na madlech mám připevněné třmenové řemínky a na nich třmeny (ty se při hypoterapii nepoužívají, ale mě to tak vyhovuje). Žádné sedlo – omezil by se tak kontakt mezi mnou a kobylkou a účinek by se nedostavil.

Mám Dětskou mozkovou obrnu (DMO) a ježdění na Margitce mi pomáhá uvolnit křeče (spasmy), prokrvit končetiny a díky pohybům koňské pánve (tedy zadních nohou) se moje tělo “učí” správné pohybové vzorce – mimochodem i vzorec chůze. Jsem na elekrickém vozíku a vrámci rehabilitace jsem schopná udělat jen pár kroků s pomocí chodítka a cizí pomoci a po (třeba i jenom jednom) ježdění najednou mé tělo ví, jak má dělat jednotlivé pohyby o něco lépe (vydrží mi to tak maximálně týden)..

Říká se, že koně vycítí náladu a fyzické možnosti jezdce. Je to pravda. Když jste neklidní, kůň to vycítí a nespolupracuje. S Margitkou to mám stejně. 🙂 Jedu si v kruhovce (majitel kobylku vodí) a místo abych seděla uprostřed kloužu na levou stranu – a Margitka? Zpomalí či úplně zastaví a počká až se “uráčím” srovnat (nikdo jí k tomu žádný povel nedává). To samé se děje, když mám křeče v rukou, nebo nohou – Margitka zastaví a počká, až se uvolním. 🙂 Dnes například říkám majiteli: “Dáme poslední dvě kolečka. Potom jme si o něčem povídali a já najednou koukám Margita udělala se mnou přesně dvě kolečka a zastavila u východu z kruhovky! 🙂 Nevím, ale myslím si, že to nebyla náhoda.

 Margitka

Keltské vzory

Moc se mi líbí keltské vzory. Už jsem se jich pár vyšila. Kombinaci barev si většínou vybírám sama. Pokud je výšivka ze 3 a více barev džím se předlohy.

Nikon 678.JPG

Nikon 676

Snapshot_20121017

Snapshot_20130115

Zůstaň v obraze

Přihlaš se k odběru novinek a nic ti neunikne