Zpátky do školy

Minulý rok jsem začala laškovat s myšlenkou znovu začít studovat. Jedno studium už mám úspěšně za sebou. Studovala jsem obor Filologii – český jazyk a literatura a pak nastoupila jako knihovnice do naší krajské knihovny (pracuji tam už šestým rokem).

Před rokem jsem však začala přemýšlet o svém dalším vzdělávání. Pracuji na Bibliografickém oddělení a knihovně starých tisků a historie na mě dýchá na každém rohu. V lednu tohoto roku jsem si na vysoké škole podala přihlášku na obor Kulturně-historická a muzeologická studia a začala jsem si pilně opakovat dějiny podle středoškolských učebnic dějepisu, což vzhledem k tomu, že pracuji v knihovně nebyl problém. Velmi mě také pomohla webová stránka středoškolského učitele Petra Daubnera – Učebnice dělepisu.

Na začátku května mi přišel z fakulty e-mail, kde mi byl oznámen termín přijímací zkoušky – 6. 6. 2016 (magické datum ). Má příprava na zkoušku se ještě zdvojnásobila. Čtrnáct dní před zkouškou jsem začala být značně nervózní a měla jsem pocit, že mi v hlavě nic nezůstalo – klasika, to má každý. Nevím, co blbnu – jednu vysokou školu už mám, tak co. Jdu to jen zkusit (tohle je věta, kterou jsemi opakovala tak 5x za den, abych se hodila do klidu – jsem hrozná ).

6. 6. 2016 – den “D” je tady. Zkouška začala v 9.00 hodin. Vzhledem k mému hadicapu (jsem na elektrickém invalidním vozíku) pomaleji píši a tak mi prodloužili čas na vyplnění testu. To ovšem znamenalo, že aby mi mohli prodloužit čas, musela jsem psát test v jiné místnosti, než ostatní. Takže jsem byla odvedena do profesorského kabinetu, kde mi byl test předložen. V kabinetu se mnou byla velmi milá paní profesorka.

Test  jsem rychle přelétla krityckým okem a rychle zhodnotila: 2 listy otázek – cca 40 otázek, forma možnosti a) b) c) d) a posledních cca 6 otázek – vypsat vlatní odpověď. Ponořila jsem se do ticha a začala vyplňovat. Přiznám se, že pár otázek jsem střelila tak trochu od boku – tzv. postupným vylučováním možností jsem došla k té, která byla správná (nebo jsem si to aspoň myslela ). Některé mi přišly jednoduché, ale některézas pekelně těžké. Když jsem test dokončila, zjistla jsem, že jsem to stihla v neprodlouženém limitu. :-). Rozloučila jsem se s paní profesorkou a jela domů. Je to za mnou a teď jen počkat na výsledky – prý budou do týdne.

Týden jsem to vydržela, ale pak jsem chodila na portál univerzity snad 5x za den …  to čekání je děs … a včera konečně – Přijata na základě přijímací zkoušky! Hůrá! Mám velkou radost. Jsem asi blázen, ale oprvdu se tam těším.

Doufám, že vás článek nenudil. Moc děkuji za přečtení

Minulý rok jsem začala laškovat s myšlenkou znovu začít studovat. Jedno studium už mám úspěšně za sebou. Studovala jsem obor Filologii – český jazyk a literatura a pak nastoupila jako knihovnice do naší krajské knihovny (pracuji tam už šestým rokem).

Před rokem jsem však začala přemýšlet o svém dalším vzdělávání. Pracuji na Bibliografickém oddělení a knihovně starých tisků a historie na mě dýchá na každém rohu. V lednu tohoto roku jsem si na vysoké škole podala přihlášku na obor Kulturně-historická a muzeologická studia a začala jsem si pilně opakovat dějiny podle středoškolských učebnic dějepisu, což vzhledem k tomu, že pracuji v knihovně nebyl problém. Velmi mě také pomohla webová stránka středoškolského učitele Petra Daubnera – Učebnice dělepisu.

Na začátku května mi přišel z fakulty e-mail, kde mi byl oznámen termín přijímací zkoušky – 6. 6. 2016 (magické datum ). Má příprava na zkoušku se ještě zdvojnásobila. Čtrnáct dní před zkouškou jsem začala být značně nervózní a měla jsem pocit, že mi v hlavě nic nezůstalo – klasika, to má každý. Nevím, co blbnu – jednu vysokou školu už mám, tak co. Jdu to jen zkusit (tohle je věta, kterou jsemi opakovala tak 5x za den, abych se hodila do klidu – jsem hrozná ).

6. 6. 2016 – den “D” je tady. Zkouška začala v 9.00 hodin. Vzhledem k mému hadicapu (jsem na elektrickém invalidním vozíku) pomaleji píši a tak mi prodloužili čas na vyplnění testu. To ovšem znamenalo, že aby mi mohli prodloužit čas, musela jsem psát test v jiné místnosti, než ostatní. Takže jsem byla odvedena do profesorského kabinetu, kde mi byl test předložen. V kabinetu se mnou byla velmi milá paní profesorka.

Test  jsem rychle přelétla krityckým okem a rychle zhodnotila: 2 listy otázek – cca 40 otázek, forma možnosti a) b) c) d) a posledních cca 6 otázek – vypsat vlatní odpověď. Ponořila jsem se do ticha a začala vyplňovat. Přiznám se, že pár otázek jsem střelila tak trochu od boku – tzv. postupným vylučováním možností jsem došla k té, která byla správná (nebo jsem si to aspoň myslela ). Některé mi přišly jednoduché, ale některézas pekelně těžké. Když jsem test dokončila, zjistla jsem, že jsem to stihla v neprodlouženém limitu. :-). Rozloučila jsem se s paní profesorkou a jela domů. Je to za mnou a teď jen počkat na výsledky – prý budou do týdne.

Týden jsem to vydržela, ale pak jsem chodila na portál univerzity snad 5x za den …  to čekání je děs … a včera konečně – Přijata na základě přijímací zkoušky! Hůrá! Mám velkou radost. Jsem asi blázen, ale oprvdu se tam těším.

Doufám, že vás článek nenudil. Moc děkuji za přečtení

 old book