Knižní výzva

Rozhodla jsem se vytvořit knižní výzvu pro rok 2018. Na goodreaders jsem   si dala cíll 50 knih.  Tento článek budu upravovat podle počtu přečtených knih a alespoň se budu motivovat. Nutno dodat že minule jsem se podle jeho statistik dostala na 20 knih, ale nedávala jsem tam všechny, protože některé jsem tam prostě nemohla najít (a bohužel neumím tam přidávat nové tituly ).

Continue reading

Kristiánova legenda – Život a umučení svatého Václava a jeho babičky svaté Ludmily

Kristiánova legenda – Život a umučení svatého Václava a jeho babičky svaté Ludmily je nejstarším dochovaným latinsky psaným historickým pramenem českých dějin z konce 10. století. Někteří historikové Josef Pekař či Dušan Třeštík datují vznik před rok 994, ale Václav Novotný a František Vacek legendu datují do 12. století. Autorem legendy je mnich Kristián pocházející z rodu Slaníkovců. Legendu mich Kristián věnuje svému příbuznému biskupu Vojtěchovi (956 -977) – zemřel mučednickou smrtí v Prusích – svatý Vojtěch. Continue reading

Jak dobře napsat referát, seminárku či ročníkovou praci

Teď si asi říkáte, že jsem se asi naprosto zbláznila – do školy chodíme teprve něco málo přes týden (vysokoškolákům škola ještě ani nezačala) a já tu blábolím o referátech, seminárkách a ročníkových pracích. Ne nezbláznila jsem se. Hodně lídí na svých blogech psali článek “Back to school”, kde se našlo mnoho zajímavých nápadů, jak si usnadnit učení (a několik znich také praktikuji). Já bych vám ráda pomohla připravit se na napsání výše zmíněných prací. Raději dříve, než-li později.

Nenapíši vám zde přesný návod, co má taková práce obsahovat – každá z nich má svá specifika (jinak bude vypadat seminárka ze zeměpisu a jinak seminárka z ekonomiky), ale základem každé práce jsou podle mě čtyři stavební kameny:

  1. Téma – bohužel někdy si téma sami vybrat nemůžeme.
  2. Alespoň okrajové znalosti vybraného tématu práce – přečíst si danou pasáž z učebnice.
  3. Dostatek času na vypracování – někteří z nás píšeme práce na poslední chvíli.
  4. Dostupné zdroje na dané téma – relevantní literatura, internetové zdroje, či média

Pokud nemáme problém se stavebním kamenem 1 a 2 (téma a okrajové znalosti tématu), můžeme směle přejít ke stavebním kamenům 3 a 4 (dostatek času a vyhledání dostupných zdrojů), které jsou provázáni ruku v ruce. Bez dostatečné časové rezervy nemůžete vybrat správnou literaturu a zdroje, které potřebujeme projít a získat z nich potřebné informace.

A teď to hlavní – najít ty správné zdroje. V dnešní době internetu není těžké najít hromadu informací. Otazkou je, které z těchto informací jsou relevantní (pravdivé) – vždy by měli být podložené zdrojem odkud autor internetového článku čerpal. Tento problém odpadá, pokud informace hledáme v knihovnách (každá městská knihovna má dnes elektronickou databázi).

Dejme tomu, že vám učitel/profesor dějepisu zadal jako téma práce Tomáš Garrigue Masaryk, jak najít o tomto panovníkovi v knihovně co nejvíce informací? Máte 2 možnosti:

a) jít mezi regály s knihami a hledat v názvu jakoukoli zmíňku o Tomáši Garrigue Masarikovi – tato metoda, ale moc úspěšná není.

b) najít knihy (zdroje) nejprve přes počítač v databázi knihovny a vytvořit si seznam – to lze vyhledat i přes počítač doma a v knihovně pak už jenom jet podle vytvořeného seznamu. Tomuto seznamu se říká rešerše.

A jak takový seznam vytvořit? Pomocí klíčových slov.

Téma: Tomáš Garrigue Masaryk

Klíčová slova:  Tomáš Garrigue Masaryk,TGM*, 1850 – 1937, politik, prezident, Československo, Masarykovi (rodina), …

No a teď už stačí jen najít knihy, půjčit si je, donést domů a načerpat z nich potřebné informace k napsání práce.

Pokud z knihy opíšete nějakou informaci (odstavec, nebo jen větu), dejte jí do uvozovek a v poznámce pod čarou napište z jaké knihy a z které stránky je text citován. To se řídí podle pravidel v citační normě (o tom zas chystaném článku Jak správně citovat.

Středoškoláci a vysokoškoláci si mouhou nechat udělat rešerši přímo od knihovny – jde o tzv. rešeršní službu (tato služba je placená a každá knihovna si určuje cenu sama).

Přeji hodně úspěchů ve studiu a doufám, že vám článek bude nápomocný.

_____________________________________________________________________________

*Když jsem zadala klíčové slovo TGM vyjelo mi z databáze 279 záznamů.

Jedna kniha nestačí :-)

Minulý týden jsem si řekla, že když budu mít tu dovolenou, tak si půjčím nějakou pěknou knížku z beletrie. Vzhledem k tomu, že pracuji v knihovně není nic snažšího.

O polední pauze jsem zamkla kancelář a vydala se mezi regaly jako čtenář. Už jako dítě jsem měla ráda procházení se mezi regály, kdy jsem si velmi pomalu četla názvy knih – má to pro mě své kouzlo. Část knihovny s naučnou literaturou jsem záměrně minula – ve svém kanclu mám na stole totiž už slušnou hromádku půjčených knih z této části knihovny  (cestopisy, ruční práce či knížky věnující se historii).

Pomalým tempem jsem se dostala až do uličky s detektivkami a padla mi do oka Šifra mistra Leonarda od Dana Browna.

Změřila jsem si knihu zkušeným okem a konstatovala, že: “+/- 400 stránek –  to by mi mohlo na týden dovolené stačit.” Zamířila jsem k počítači, abych si knihu zapsala na svůj čtenářský průkaz a potom jsem spokojeně v tichosti zaplula zpět do kanceláře. :-

Když jsem dorazila po práci domů, vytáhla jsem knihu z batohu, položila ji na stůl a zasedla na chvíli k počítači. Bylo asi 17:00h. Za půl hodinky jsem už knížku držela v ruce a četla a četla a četla … dala si večeři … četla a četla … skončila jsem až ve 22:00h. večer. A to jsem si řekla, že tu knihu mám až na dovču – hmm, no tak nic, no. Prostě jsem se nemohla odtrhnout.

Druhý den jsem knížku vrátila a půjčila jsem si také od Dana Browna knihu Andělé a démoni.

Dala jsem si ale za úkol číst jí jenom večer před spaním. Pro jistotu jsem si ale půjčila trilogii ze sekce historických románů. Knihy Lučištník, Inkvizitor a Kacířka od Bernarda Cornwella.

Tak snad to do dovolené zase všechno nepřečtu.

Služba za informačním pultem – aneb Život v knihovně :-)

Dnes jsem měla v knihovně službu za informačním pultem, ostatně jako každý týden. Takže jedna historka z tohoto místa.

Dorazila jsem za kulatý pult na informace, krásně jsem se uvelebila, zapnula počítač a potřebné programy a čekala na prvního čtenáře, který ke mně zavítá.

Moje práce na tomto místečku spočívá v tom, že mě navštíví tápající čtenář a já mu poradím s výběrem knihy, nebo mu najdu knihu, kterou nemůže najít.

Blížila se ke mně babička (asi tak 70 let) o francouzských holích. Vyzvala jsem jí, aby se u mě usadila na židličku (byla ráda, že si může odpočinout) a začaly jsme se radit, co by si ráda půjčila. Chtěla něco od Haliny Pawlowské. V databázi jsem vyhledala knihy od této autorky a babička si řekla, kterou si chce vybrat.

Abych knihu našla, opsala jsem si potřebné údaje z databáze, usmála se na babičku a řekla:

“Jdu Vám ji najít. Vydžte mi tady chvilinku.” a vylezla jsem od pultu.

Netušila jsem ovšem, co tímto způsobím. Babička se horozně lekla, začala se zvedat a začala málem utíkat (což s těmi berlemi dost dobře nešlo ) a pořád se mi omlouvala, že si to najde sama, že nechtěla obtěžovat.

V tu chvíli mně to došlo. Lidé, co sedí/stojí před pultem a mluví se mnou, nevidí na čem sedím. Lépe řečeno – myslí si, že sedím na židli. Omyl. Já sedím na elekrickém vozíku, ale to za tím pultem prostě není vidět.

No, trvalo mi hodnou chvíli, než jsem babičku ubezpečila, že je to moje práce, a že mi to nečiní žádný problém. Přesvědčila ji, aby se znova posadila, podala jí berle a odfrčela jsem jí najít knihu od Haliny Pawlovské. Knihu jsem jí přivezla a potom jsme si ještě chvilinku povídaly.

vozík

Boj s povinnou četbou

Když už nám brzy začnou ty prázdniny mám tu pro vás něco pro zasmání

Každý to určitě zná ze svých školních/ studijních časů – proklatá četba! Každý rok se vám do ruky dostane seznam knížek, ze kterého si, v lepším případě, máte vybrat určený počet knih, nebo musíte knihy z tohoto seznamu přečíst všechy – to je ten horší případ A přiznám se, že i já, “knihomol”, jsem měla  (a nyní jako student mám) s tímto seznamem velmi často problém. Proč? No protože to byla “povinná” četba” a ne četba “čti so chceš/co se ti líbí”. Takže chápu všechy žáky a studenty, co bloumají po knihovně s pomačkanou A4 a nevědí kam se vrtnout.

Do knihovny (na dětské oddělení) dorazil kluk, bylo mu tak 15, s nosem zabořeným do pomuchlaného kusu papíru – povinná četba – jak jinak. Zastavil se přímo před pult, kde jsem seděla s kolegyní.Ta nemeškala a zeptala se ho.

“Dobrý den, mohu ti pomoct?” Ptá se ho.

Nic. Dotaz se minul účinkem. Kolegyně se nenechá odradit a ptá se ho znovu.

“S čím ti mohu poradit?”

Chlapec odtrhne oči od papíru, podrbe se na hlavě a po delší době usilovného přemýšlení se velmi vážně a upřímně se zeptá.

“Kde bych prosím našel od Maye Máchu?”

“Máš na mysli báseň Máj od Karla Hynka Máchy?” opáčí mile kolegyně.

“Ne! Chci od Maye Máchu. Tady to tak stojí” odpoví jí kluk a mává pomuchlaným papírem.

Kolegyně se nechtěla vzdát. odvedla mladého čtenáře nejdřív k regálu dobrodružné literatury, kde na poličce stály knihy Karla Maye, plné indiánských dobrodružství, a potom k druhému regálu (o několik uliček dál), kde stálo básnické dílo Karla Hynka Máchy Máj a vysvětlila mu rozdíl mezi nimi.

Chlapec vzdychnul, podíval se na knihovnici a řekl.

“Tak to si holt dneska nic nevyberu, no.”

A bez pozdravu odešel.

A kolegyně sedla za pult zpět vyčerpána marným snažením.