Posezení v irské hospůdce 2 – Irská tradiční hudba

A je tu druhý díl o irské hospůdce. Poprvé jsme byly s kamarádkou v Hairy Lemon v úterý hned první týden (více v článku Posezení v irské hospůdce 1 – Irská káva) a rozhodly jsme se, že sem zajdeme i v sobotu večer – ochutnáme irské jídlo a poslechneme si irskou tradiční hudbu…

… Máme tu sobotu večer a dorazily jsme s kamarádkou do Hairy Lemon. Chvilinku jsme hledaly místečko, odkud by bylo dobře vidět na muzikanty, kteří už hráli. K jídlu jsme si objednali fazolky v rajské omáčce s kaší a klobáskou – přiznám se vyfotit mě to opravdu nenapadlo… co se dá dělat… 😀 ). Byl trochu problém, jak to budu jíst, protože tam byly pouze vysoké stoly a barové židličky, takže jsem se rozhodla použít právě tu židličku jako stolek. 🙂

Než nám to přinesli, užívala jsem si irskou tradiční hudbu. Hráli tři muzikanti, kteří střídali několik nástrojů, takže hrála kytara, bodrhan (bubínek) tahací harmonika, tin whistle (píšťalička) a ještě jiné rytmycké nástroje. Nejvíce jsem pokukovala po píšťaličkách, mám tento nástoj doma. Tedy, že bych na ni uměla hrát se říct nedá, vzhledem k mému handicapu, ale nevdávám se – je to moje srdcovka. 🙂

… Sotva jsem odložila vidličku, tak najednou vidím, že u mě stojí jeden z muzikantů – Victor (ten, co hrál na whistle) a ptá se mě, jestli si nechci k nim sednout ke stolu a než jsem se nadála, oznámili mi, že jsem dnes večer součásti “bandu,” a že si s nimi zahraji, dostala jsem do ruky sillent egg – rytmický nástroj, kterým se dá chrastit do rytmu – a bylo to. Byla jsem součástí tzv. irish session, tedy skupiny lidí, kteří po večerech hrají pro radost svoji a ostatních (dnes si tímto muzikanti i přivydělávají).

… To se mi snad zdá … 😀 Tak nejenom, že jsem v Irsku (o kterém sním již od svých 12 let), ale hraji svou oblíbenou hudbu s irskými muzikanty!

Během přestávek mě muzikanti nezapomněli vyzpovídat – proč jsem přijela, jak dlouho tu budu apod. Victorovi neuniklo, že se zajímám o píšťalky a ptal se, jestli hraji.

Hrála jsem s nimi celý večer, a když jsme se loučíli, řekli mi, že se mnou počítají ještě na další 2 soboty. Takže jsem s nimi hrála další týden v Mary’s bar a poslední týden pak znova v Hairy Lemon.

Nakonec mě přesvědčili, abych na poslední session vzala svoji whistle – jo, vzala jsem si ji do s sebou do Irska 😀 ). Pokusila jsem se zahrát Amazing Grace a najednou se ke mně všichni přidali. Druhou a třetí sloku už jsem nezvládla, takže se zbytek písničky převzala jiná whistle. Byl to moc krásný. pocit. 🙂 – zvládla jsem celou sloku v celku a bez chyby – sice pomalu, ale bez chyby. Poprvé jsem hrála před lidmi a vůbec mi nevadilo, že jsme vlastně hráli pro lidi v hospůdce – úplně jsem na ně zapomněla.

Při loučení, v posledním týdnu, mi najednou v klíně přistála whistle jednoho z muzikantů a od Victora jsem dostala silet egg se slovy, že mám vytrvat ve hraní.

Toto setkání mi dodalo odhodlání pokračovat v trénování a pozitivně mě to nabilo. Byl to velmi silný zážitek. 🙂

Jestli se vám článek líbil, budu ráda za sdílení či zpětnou vazbu, ať v komentářích či pomocí “smajlíků”. Články můžete odebírat také díky odběru novinek (v pravém panelu), kde vyplníte svůj e-mail.