Výstava Kniha z Kellsu

V dnešním článku jsem se rozhodla představit vám celoroční výstavu, která nese název Kniha z Kellsu v originále The Exhibition The Book Of Kells, jež se nachází přímo v Trinity College v Dublinu.

Kniha z Kellsu byl vlastně ten hlavní důvod, proč jsem ☘16. 7. 2018☘ odletěla na 3 týdny do Irska.

Třetí den, potom co jsme s polu s kamarádkou “oblétly” skoro všechny městské knihovny a já “mapovala” situaci, co je a není možné sehnat k bakalářce, jsme navštívily výstavu Kniha z Kellsu.

Kniha z Kellsu (anglicky Book of Kells, latinsky Codex Cenannensis a irsky Leabhar Cheanannais), je latinsky psaný, bohatě iluminovaný rukopis, jehož vznik se datuje okolo roku 800 n. l. Evangeliář získal své jméno podle opatství Kells v hrabství Meath, kde byl mnichy z ostrova Iona, ležícího na západním pobřeží Skotska, v 9. století založen klášter.

Henry, Françoise. The book of Kells: reproductions from the manuscript in Trinity College Dublin. Reprint. London: Thames and Hudson, 1988. s. 149 – 150. ISBN 0-500-23213-X.

Když jsme dorazily na náměstí Trinity College, hledaly jsme vstup na výstavu – no vlatně ho nebylo nutné hledat, stačilo se rozhlédnout po náměstí, kde se vinula ohromná fronta, vedoucí k jednomu vchodu a stačilo se tam jen zařadit. 😀 (ty jo, ještě, že jsme vstaly brzo). Podél budovy, kde se vinula fronta, byly malé stánky, kde byly brožurky, mapičky a u stánku stáli studenti (v rámci letní brigády) a podávaly informace bloudícím turistům.

Nevím, zda jsme s kamarádkou vypadaly jako bloudící turistky, ale přišel k nám jeden student a doprovodil nás až ke vchodu, kde nás pustil dovnitř (se slovy, že nebudu na vozíku čekat ve frontě… U pokladen jsem si připravila eura za 2 dospělé osoby. Slečna se mě zeptala, zda mám průkaz pro zdravotně znevýhodněné. Přiznala, jsem, že ano, ale platný pouze v České Republice… Nakonec to dopadlo tak, že mi průkaz slečna uznala a kamarádka mohla jít jako můj doprovod zdarma.

Lidé chodí na výstavy, aby se něco nového dozvěděli, ale také to berou jako formu zábavy. Ano výstava mě velmi bavila a moc se mi líbila, ale zároveň pro mě začala práce a to práce na bakalářce… Když si na to vzpomenu tak se divím, že to se mnou kamrádka vydržela. Připadala jsem si jak ten japonský turista, který fotí všude a všechno, protože všechno tohle se mi hodí do bakalářky… Fotila jsem nejen exponáty, ale také všechny panely s textem… Každý panel jsem fotila 2x, protože co když ta 1. fotka bude “mázlá” a bude tam zrovna ta “klíčová” informace do bakalářky… Pro kamarádku to byla “zátěžovka” a příprava na focení knížek (stránka po stránce) v Národní knihovně Irska. 😀

Přiznávám, že jsem se pokoušela fotit i v místě, kde se to nesmí (samozřejmě bez blesku, jako student muzeologie vím co a jak), ale to mi nějak nevyšlo, protože kamarádka celkem hlasitě protestovala, že porušuji pravidla a byla jsem bohužel napomenuta :-(. Tak z toho nebylo nic no.

Ale v Long Roomu už se fotit zase mohlo. Tak tady je poslední várka fotek.

V dalších dnech jsem na Trinity college ještě zašla. Potřebovala jsem se setkat s někým, kdo mi odpoví na mé otázky k bakalářce. Mluvila jsem s paní, která měla na starost samotný chod výstavy. A na moje otázky nemohla odpovědět. Ti, kdo mi mohli dát odpovědi, však byli v době mého pobytu v Dublinu na dovolené. Takže jsem měla sakra smůlu. 🙁 Paní se kterou jsem se setkala mi zařídila, že jsem výstavu mohla kdykoli, během těch 3 týdnů, navštívit bez nutnosti placení vstupného. Takže jsem na výstavě byla ještě několikrát. 🙂

Musím si bohužel přiznat, že od chvíle, co jsem z Irska odletela, se mnou nikdo ohledně mých otázek už moc nekomunikuje. Prostě na mé e-maily neodpovídají. Ale já to nevzdám.

Jestli se vám článek líbil, budu ráda za sdílení či zpětnou vazbu, ať v komentářích či pomocí “smajlíků”. Články můžete odebírat také díky odběru novinek (v pravém panelu), kde vyplníte svůj e-mail.