“Miluju a maluju” , aneb zpět v čase díky papíru a pastelkám – Hrad Trim

Je to již bezmála rok, co jsem se pokoušla nakreslit obrázek a zároveň jsem u toho vzpomínala na čas strávený v Irsku a na hrad Trim a úžasně se mi u toho relaxovalo a vyčistila se mi hlava.

Vzledem k tomu, že jak mé studium, tak práce v knihovně probíhá převážně pomocí počítace (dobře, nyní tu máme kovid, takže oprava – 99% veškeré mé práce probíha přes výpočetní techniku ), potřebuji občas vypnout a dělat něco “rukama” a kromě ručních prací občas “čapnu” do rukou i papír a pastelky.

První pokus o nakreslení hradu Trim (natáčel se zde film s Melem Gibsonem Statečné srdce) bylo pomocí olejového pastelu, což ale zrovna nedopadlo dobře. Pastel a já jsme si “nesedli.” Podle všeho pastel asi není vhodný na malý formát papíru, ale ani pro mě jelikož mě vadilo, že jsem po každém kreslení byla jak “čuník” .

O pár měsíců pozdeji jsem se odhodlala k druhému pokusu. Díky kamarádovi, jsem se přidala do facebookové skupiny věnující se kreslení a malování, kde mi dali cenné rady, jak si s obrázkem lépe pohrát.

Na fotku mi jeden pán nakreslil pomocné čáry, které jsem si přenesla na obrázek. Nutno podotknout, že jsem byla upozorněna, že čáry měly být od ruky, jelikož se přece nejedná o úkol z geometrie. Ano pomohla jsem si pravítkem a kružítkem, ale nic jsem neměřila. Prostě a jednoduše – nějak se začít musí, ne? A já měla hotový základ, který mi pomuže pochopit perspektivu a třetí rozměr, který mi chybí (nemusím mít vše ).

Přemýšlela jsem nad každou čárou a obloučkem. Brala jsem si obrázek i třeba na 15 min mezi učením.

Po nakreslení obrysů přišlo první zděděsení – bože, já ty stíny nevidím, jak chci s tínovat. Matně jsem si vzpomněla na hodiny”výtvarky” ve škole, ale pro inspiraci jsem si pustila něklik videí na YouTube.

Vzpomínám si, že jsem rozpracovaný obrázek brala dookonce s sebou do školy a při poslouchání přednášek jsem se na něj dívala. To mi potom později pomohlo, co dál, když jsem měla pastelky zase doma po ruce.

Dalším zděšením pro mě bylo zjištění, že nemám dostatek zelených odstínů pastelek. Jasně, v sadě je 8 odstínů zelené, ale “Janičce” je to málo. No ale těch přírodních odstínů je tam opravdu málo – pouze 3.

Měla jsem zase 2 až 3 dny pauzu, jelikož vyvstala nová výzva v podobě anglického trávníku a kovově šedé oblohy. Na internetu hledám zase videa pro inspiraci (nikoli články, jelikož všude píší, že obloha a tráva je to úplně to nejhorší.

Nakonec jsem se rozhodla a obrázek dotáhla do (doufám), že zdárného konce, stáhla jsem papírovou pásku a můj hrad je hotový.

Bylo to sice náročné, ale zároveň to byl neuvěřitelný odpočinnek.

Bonus

Mějte se krásně

Jestli se vám článek líbil, budu ráda za sdílení či zpětnou vazbu, ať v komentářích či pomocí “hvězdiček”. Články můžete odebírat také díky odběru novinek (v levém panelu), kde vyplníte svůj e-mail.