Když už nám brzy začnou ty prázdniny mám tu pro vás něco pro zasmání 🙂
Každý to určitě zná ze svých školních/ studijních časů – proklatá četba! Každý rok se vám do ruky dostane seznam knížek, ze kterého si, v lepším případě, máte vybrat určený počet knih, nebo musíte knihy z tohoto seznamu přečíst všechy – to je ten horší případ 😀 A přiznám se, že i já, “knihomol”, jsem měla (a nyní jako student mám) s tímto seznamem velmi často problém. Proč? No protože to byla “povinná” četba” a ne četba “čti so chceš/co se ti líbí”. 🙂 Takže chápu všechy žáky a studenty, co bloumají po knihovně s pomačkanou A4 a nevědí kam se vrtnout.
Do knihovny (na dětské oddělení) dorazil kluk, bylo mu tak 15, s nosem zabořeným do pomuchlaného kusu papíru – povinná četba – jak jinak. 🙂 Zastavil se přímo před pult, kde jsem seděla s kolegyní.Ta nemeškala a zeptala se ho.
“Dobrý den, mohu ti pomoct?” Ptá se ho.
Nic. Dotaz se minul účinkem. Kolegyně se nenechá odradit a ptá se ho znovu.
“S čím ti mohu poradit?”
Chlapec odtrhne oči od papíru, podrbe se na hlavě a po delší době usilovného přemýšlení se velmi vážně a upřímně se zeptá.
“Kde bych prosím našel od Maye Máchu?”
“Máš na mysli báseň Máj od Karla Hynka Máchy?” opáčí mile kolegyně.
“Ne! Chci od Maye Máchu. Tady to tak stojí” odpoví jí kluk a mává pomuchlaným papírem.
Kolegyně se nechtěla vzdát. odvedla mladého čtenáře nejdřív k regálu dobrodružné literatury, kde na poličce stály knihy Karla Maye, plné indiánských dobrodružství, a potom k druhému regálu (o několik uliček dál), kde stálo básnické dílo Karla Hynka Máchy Máj a vysvětlila mu rozdíl mezi nimi.
Chlapec vzdychnul, podíval se na knihovnici a řekl.
“Tak to si holt dneska nic nevyberu, no.”
A bez pozdravu odešel.
A kolegyně sedla za pult zpět vyčerpána marným snažením. 🙂
