Ladovská zima za okny je…

… a srdce jímá bílá nostalgie … Tak tuto písničku Jaromíra Nohavici si zpívám v duchu pokaždé, když napadne sníh, protože přesně vyjdřuje mojí náladu. 😛 😀

Moc dobře jsem věděla, že tento týden mám zkoušku z muzeologie a hned 1. 1. hlásili, že druhý den ráno napadne… a tak se stalo… Jsou dva typy lidí -> ti, co sníh milují a pak ti, co ho milují pouze na fotografiích (správně, patřím do té druhé skupiny 😀 ).

No, já se sice směji ale do smíchu mi moc není. Kouknu se ven, obléknu se a jdu to zkusit… Vyjedu před dům, kde není vyčištěná silnice – natož chodník a tak se mi přední kolečka elektrického vozíku “zabodnou” do sněhu a marný boj s větrnými mlýny (sněhem) může začít… Po usilovném snažení vyprostím vozík z 3 – 5 cm sněhu, otvírám dveře od domu a jedu domu. S babičkou se stáváme vězni ve vlastním bytě. 🙁

Doma žhavím mobil a volám silničářům, ať s tím něco udělají … bez výsledku, nevím co jsem čekala. 🙁 😀 A tak píši e-maily vyučujícím s prosbou o přeložení zkoušky s odůvodněním, že vozík v tomto počasí nevyjede. :-/ (auto nevlastním 🙁 )

… a padá a padá…

Lednička pomalu a jistě zeje prázdnotou … a padá a padá… Jediné, co mohu dělat je objednat si přes internet dovoz nákupu do domu, poctivě se učit a modlit se, aby ten sníh už roztál (alespoň mám čas na učení 😀 ).

Vím, že tento článek nemá zrovna pozitivní konec, ale tak to prostě je. Třeba se tu najde někdo, komu přišel tento článek zajímavý.

Pokud se vám článek líbil, můžete se přihlásit odběru novinek