Vítejte v Mém koutku, je plný historie, knížek, mé oblíbené hudby, ručních prací a snů, které se snažím pomalu, ale jistě plnit.

Překladač / Translator

Přihlaš se k odběru

Čtenářská výzva

2020 Reading Challenge

2020 Reading Challenge
Jana has read 0 books toward her goal of 20 books.
hide

Jsem zpět

Zpět v Mém koutku. Několikrát jsem se pokoušela sednout a něco nového napsat, ale nešlo to. Důvodů, proč tomu tak bylo, je hned několik… kde začít … ani skoro po víc jak roce není pro mě jednoduché o to psát (a to se říká, že papír, i ten virtuální, snese vše) … 

Duha je most od starého k novému, ale je též cestou plnou poznání a výzev – to je život ☘️

Po návratu z Irska, v roce 2018, jsem začala cítit, že u nás doma není vše tak jak má být. Bylo to zpočátku skoro nepostřehnutelné, ale bylo… začal se k nám domů vkrádat nezvaný nájemník… babičku postihl Alzheimer – důvěrně mu přezdívám “Ali”. Jak říkám, začalo to nenápadně… nejprve drobné neshody s mojí babí Troufám si říct, že moji babičku znám velmi dobře, žiji s ní od svých 3 let, ale najednou jsem v některých chvílích vůbec netušila, co si myslí a jak se zachová (někdy se o to rozepíši více…). 

Důsledkem bylo, že babí odmítala chodit ven (podpořena zprávami z televize o kovidu), já pomalu ale jistě přestala zvládat studium na univerzitě, a i lidé z mého okolí si začali všímat, že není vše tak, jak má být a babičce i mě pomohli ze začarovaného kruhu. Babička nyní žije v domově seniorů, kam za ní pravidelně jezdím na několik hodin. 💚

Bylo to ze dne na den – jeden den bydlím z babí a druhý den už byla hospitalizována v nemocnici na psychiatrii a já najednou začala bydlet sama. I já sama jsem vyhledala odbornou pomoc, abych se dala dohromady (ale o tom jindy…). 

Bydlet sama… moje babí si to asi nikdy neuvědomila, ale už od dětství, ve snaze mě ochránit – vzhledem k mému handicapu, mě strašila větou: “Ty nikdy nemůžeš žít sama, musí tu s tebou někdo být.” Ale já vlastně toužila po tom žít samostatně (samozřejmě, že představy se diametrálně lišily od reality 🙁, o tom žádná) a zjistila jsem, že to vůbec není tak složité… 

… dobře ne až tak složité. Po odchodu babí jsem se ještě pár měsíců snažila udržet na škole a dostudovat Kulturněhistorická a muzeologická studia. Zbývaly mi dvě ročníkové zkoušky, bakalářka a státnice, ale do rozjetého vlaku už jsem znovu naskočit prostě nezvládla a studium sama ukončila. Nelituji. Díky tomuto studiu jsem zjistila, že i já mohu cestovat a neztratím se, a to byla ta největší škola pro můj život 😊. 

Nyní začínám poznávat své možnosti a limity. Chodím do práce – stále pracuji jako knihovnice a založila jsem si živnostenský list. Zařizuji si bezbariérovou kuchyň, abych mohla zajet s vozíkem pod kuchyňskou linku a naučila se sama vařit. Začala jsem také více rehabilitovat a posilovat, abych se uměla přesunout z vozíku na druhý vozík či na zem a zase zpět bez pomoci madel, nebo druhé osoby. Kromě klasické rehabilitace jsem se začala věnovat i sportu, a to konkrétně lukostřelbě, ale i jiným dalším aktivitám (budu o nich psát později). 

Moje 🏹🎯 výbava

Děkuji, pokud jste dočetli až sem. Tento článek byl takovým shrnutím všeho, co se za poslední rok událo. 

Krásné léto 👋🌻

Líbil se vám článek?
Ohodnoťte tento příspěvek!
[Celkem: 1 Průměrně: 5]

Sdílej tento článek:

Komentáře

Jedna odpověď na “Jsem zpět”

  1. Vítám tě zpět! Pravidelně jsem sem chodila a čekala na tvé články :). To musí být strašně náročné! Jsi dobrá, jak to všechno zvládáš! Naše babička má taky Alzheimera :(, kdyby nebydlela s dědou, tak by musela do domova důchodců.

Napsat komentář: Leník Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.